Můj největší omyl při hraní… a co mi to dalo do života
Nevím, jestli jsem jedinej, ale kdysi jsem si fakt myslel, že když budu mít štěstí jednou, tak mi to půjde pořád. Hrával jsem hlavně automaty, a jednou jsem během půl hodiny trefil fakt pěknou výhru. Namísto toho, abych si řekl "ok, super, končím", tak jsem si namlouval, že když mi to šlo teď, půjde to i dál… no a do večera bylo po všem. Dnes už se na to dívám jinak, spíš beru hraní jako odreagování, ne jako plán na zbohatnutí. Co vás naučilo nejvíc?
Docela často jsem si všiml, že lidi berou hraní jako způsob, jak na chvíli vypnout a nebýt hlavou pořád v práci nebo starostech. A i když je to někdy trochu únik, tak mám pocit, že právě ten moment klidu a soustředění pomáhá odreagovat se víc než třeba nekonečný scrollování na mobilu. Každý si asi najde to svoje, ale přístup “bez očekávání” podle mě funguje nejlíp.